Poetry (Page 18)

Аndělský voči – Ondrej Tropp

On: 16. Dezember 2019

Šel jsem tehdy krajinou,
uzřel svoji jedinou.
Voči krásný měla,
na tuty mě chtělaRead More →

On: 11. November 2019

Zda-li je tam někde za drahou mléčnou
země kde lidé síly svoje a majetky daly
ve snahu věčnou?Read More →

On: 11. November 2019

připadá mi
že v noci stárnu
mnohem rychleji
cítím své těloRead More →

On: 11. November 2019

by se měli lidé rozcházet beze slov
kdykoliv pochopí, že je konec
měli by pokácet strom –
zelený a urostlýRead More →

On: 17. September 2019

Pomíjivost
Zlaté malé jadérko
plné krásné tekutě
bije s věčnem jednohlasněRead More →

On: 15. April 2019

черно-белые волны,
черно-белое небо,
и человек бежит по самому краю водыRead More →

On: 11. Oktober 2018

Все чувства – до дна, до дна!
Но очнувшись от сна,
ворвалась весна…
весна!Read More →

On: 25. April 2018

Ko si?
Ko i kuda ja?
Plod bez ploda tvoj,
i sudnja ova u meni reč.Read More →

On: 19. April 2018

Белое безмолвие, мертвое молчание,
Горы высоченные,
лишь ручьев журчание
Read More →