v černých brýlích – schylovalo se k bouři na obloze,
na její rohovce rovněž.
ve vráskách na bronzově sežehlé pleti – prach stavby,
pudr na obličeji Gaia Julie.
na levé tetování – Tribuna sever. A ona dítě v kočáře
a úsměv bílý jako káva kardiaka.
v ruce seriálový scénář, celkový dojem – Paul Verlaine,
hůl – smutek, smutek – paralen.
skřípavý smějící se folklor — vrátka morových hřbitovů.
Noha přes nohu jako březové kříže.
vzdor víření bubnů a dunění gongů
usíná při počítání měděných drátů
kolem pasů žen z Tabanganu
by se měli lidé rozcházet beze slov
kdykoliv pochopí, že je konec
měli by pokácet strom –
zelený a urostlý,
to jediné, na čem ještě záleží
nedýchají, protože milují
a nemilují, protože jsou
aby ušetřili práci stromům,
a tak nemilují
měli by pokácet strom,
aby ho ušetřili marnotratné práce
a sebe dýchání
stalo tragédií světového rozměru
měli by pokácet strom
za každý nevztah
černý balónek
s héliem k nebi
a ke všem čertům
černá morem
s poezií k nebi
a ke všem Laurám
dnes – jen kácet stromy
Sedí naproti – na zádech cop
opálená jako původní obyvatelka Jižní Ameriky
a říká, že krvácení z nosu znamená,
že se duše zbavuje nepříjemných pocitů
a opravdu
to tak není –
krvácení z nosu znamená,
že jsi tvou matkou
a Hernánem Cortésem zároveň
a že jsi Ohře a meleš břehy u Litoměřic
a že jsi ten kdo zlomil nos –
kornoutek se zmrzlinou –
tomu klukovi a že jsi ten kluk
jemuž se tehdy v hlavě najednou rozhostilo ticho,
jako když se ve třídě na prvním stupni
zvedne poslední židle a za dveřmi
ztichnou hlasy dětí
odcházejících na dlouhé prázdniny –
samé
příjemné
pocity
Tim Postovit, Charles University of Prag
Edited by: Tomaš Glanc, University of Zurich