ANDĚLSKÝ VOČI
Šel jsem tehdy krajinou,
uzřel svoji jedinou.
Voči krásný měla,
na tuty mě chtěla
Ref.
Andělský voči
vokolo se točí.
Hej! Hej! Hej!
Rád bych jí je vydrápal.
Já jsem Tonda Drápek,
úchylný to chlápek.
Oči já si sbírám,
moc rád na ně zírám.
Ref.
Andělský voči
vokolo se točí.
Hej! Hej! Hej!
Rád bych jí je vydrápal.
Tak jsem jí je sebral,
servítky si nebral.
Voči jsem si uložil,
do lihu je naložil.
Ref.
Andělský voči
vokolo se točí.
Hej! Hej! Hej!
Rád jsem jí je vydrápal.
Andělský voči
vokolo se točí.
Hej! Hej! Hej!
Rád jsem jí je vydrápal.

[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

Text zpívá m už s hlubokým drápavým hlasem, melodii tvoří  melodie hospodské odrhavařky hrané na harmoniku – melodii  koncipoval Jiří Bartoš.

ČEKIST
Jednou ve snu slyším hlasy,
cosi kolem huláká.
Všude rudo, boty duní
– scéna je to divoká.
Sklep kolem je,
místnost plná,
cítím zápach oleje.
Co se děje?
Orgáni tu pobíhají,
vážně, tvrdě, škrobeně.
Proč tu dole všichni jsou?
Co tu asi provedou?
„Ke zdi“, praví soudruh milý
v černý pláštík oděný.
V předu za mnou barikáda,
co sovětskou moc nemá ráda
– tu je třeba ještě dnes expedovat do nebes.
Barikáda je to nahá,
strachy celá posraná.
Ženy, muži, děti v ní,
už jsou celí promrzlí.
Z chladu však je vysvobodí
za chvilenku kulička
Rána tam a mozek ven,
v matraci je ďůrčička.
Teď ta těla odvezou,
do výkopu zahodí,
lizolem je zalijí.
Hlínou všechno zavezou.
A takhle to šlo od večera do rána
a rok za rokem.
A jestli jim nepřátelé lidu nedošli,
tak je střílí dodnes.

 14/11. 2019

Strašidelná básnička No.1
Bratrův druh se k Wi-Fi plíží,
ta se klíží, volajíc:
„Nastane-li chyba sítě!
Je třeba utratit to zlořečené dítě!“.

Ondrej Tropp, Charles University in Prague