Babí léto
Léto, zůstaň s námi, neodcházej. Věnuj posledních pár jemných doteků křehkým lučním kvítkům. Dopřej slavíkům zelený, nikoli nazrzlý háj, nechť mají derniéru sladkého letního zpěvu na důstojném jevišti. Jsi mi drahé. Kolikrát jsem na tebe čekala. V červnu dokonce už odpočítávala dny, abych se tě dočkala, bylo jsi smyslem celého roku, a už mě opět opouštíš. Zamáváš mi jednou, dvakrát, třikrát a pak? Připomínáš mi loučící se vnouče na konci prázdnin. Odjížděje od prarodičů domů přemůže tě nutkání se ohlédnout a v mžiku se ještě jednou rozběhneš za babičkou! A to je babí léto. Daruješ stárnoucí, již svraštělé ženě sladký polibek na památku, zamáváš a řekneš: „Za rok se zase uvidíme!” A já počkám. Leccos zažiji, přesto na tě budu stále myslet. Tak tedy utíkej a zase nás navštiv.
Natálie Budinová, Charles University of Prag