Večerní chvilka
RVADLo
Čloman přízračný vyhledává hmlu
dní a nocí, často si vyhlédne
oběť v lese, po tváři – potůčí…
Lasku tu já RVU, jen skor a bol!
Smroc se kolem točí a točí, rekviem zpívá
kouká mu to z očí, čerň, kmortec –
Sníh a touha zápalkami ve tmě
slabě plápolají v bouři, v bouři blýskavé
Sednu si. Počkám až přestane
Počkám na šturpásu, nebo ne – drásu!
Drásu! Drášu krásu… Tož endec
Stín
Vím a dím,
že tys jenom ssstín
Bledý odraz vyšší krásy, co
čeká tě tam nad nebesy.
Že dva koně splašené
se nikdy nedostanou k oné
Nádobě vznešené a vzdálené –
Že s bohy nikdy pít spřežení nebude,
Že tvé srdce mnohdy zraněné
bude neustále jak ti koně
černobílé ve dví zlomené.
Hrst touhy a špetka neřesti
ti do ráje prostě cestu neklestí.
Však ten tvůj stín už napáchal
škod víc než dost a
Já tu stojím jako sloup,
protože jsem zatím prostě
ještě nestačila spadnout a
propadnout se ještě hloub.
Kdy přijde ta změna nevím,
ale teď, jelikož jsem pořád
Člověk, se prospím.
Fancy říkanka
Šlechti si své sivé kníry,
Šak ti to dodá v sebe víry,
Šedé nitě jsou teď COOL,
Stříbro nechce jenom vůl.
Natálie Budinová, Charles University in Prague
Edited by Galina Vondrackova, University of Munich, LMU and Jana Marková, University of Konstanz